Políbení pokoje.

Políbení pokoje.
Jat úžasem a sotva sluchu věře hned opat svatý ustal v modlení, když svatogerasimském po klášteře zvuk dřeva dával k pohřbu znamení. Aj, koho náhle z klášterního kola Pán povolal, by dal mu odplatu, že znamení již k pohřbu jeho volá a že to nevědomo opatu? Krok urychluje do svatyně běžel; tam zatím shromáždil se mnichů sbor a mezi nimi mrtvý v rakvi ležel, všem známý jako poslušnosti vzor. Ač ustálen byl v umrtvení strohém, přec opat u rakve měl trpký žel, že nenadále, nedav ani s Bohem, v ráj míru poslušný mnich odešel. Změk’ všecek něhou na mrtvého patře, jenž znikl pozemského rozbroje, a posléz toužně provolal: „Vstaň, bratře, a dej mi políbení pokoje!“ 105 Tu pozdvihl se mrtvý oslovený, by jako vždycky učinil mu vděk; vzhléd’ smavě k němu, vzal jej pod rameny a vtisk’ mu na tvář něžný polibek. Pak tiše v rakev ulehl a znovu snem spravedlivých dřímati se jal, však pocel jeho duši opatovu až na dno mírem věčným pronikal. [106]