JARO.

František Soldan

JARO.
Těla se nám chvěla, oči chtěly z hlavy, zuby se nám tiskly divě na sebe, v místa osaměláosamělá, v houští lesní trávytrávy, když jsme v křeči výskli z dola na nebe. Všecko ztichlo žasem, lesy nepohly se, jako mrtví – ptáci ztichli u svých hnizd. Co ty’s, a co já jsemjsem, ptát jsme nechtěli se, s hlasem klid se ztrácí jako s větrem list. 9 Unaveni touhou, vášní zburcováni, k smrti unaveni hleděli jsme v dál na tu nudu dlouhou, v níž se větev sklání, které v podjeseni červík mízu vzal. Vzpomínkou se zdobí letoškem jí – loni. Ráda by už klesla, když žít nelze dál. Ptačí píseň zlobí – Co je letos po ní? Dokud květy neslanesla, když pták nezpíval? 10
Básně v knize Faunovy melodie:
  1. JARO.
  2. STOPA.
  3. JARO.
  4. ŽILI JSME.
  5. ŽAL.
  6. VZPOMÍNKA.
  7. STUD.
  8. VZPOMÍNKA.
  9. ZHNUSENÍ.
  10. POSLEDNÍ RADOST.
  11. VZPOMÍNKY.
  12. PŘI OHNI.
  13. VZPOMÍNKY.
  14. ZTRACENÉ CHVÍLE.
  15. FAUNOVA ELEGIE.
  16. VEČER.
  17. VÍLY.
  18. VYBÍDNUTÍ.
  19. PÍSEŇ.
  20. PADAJÍCÍ KVĚTY.
  21. TOUHA.
  22. SPLYNUTÍ DUŠÍ.
  23. PŘÍZRAK.
  24. KVĚTY VIL.
  25. PŘEDTUCHA.
  26. NEZNÁMÁ.
  27. OMÁMENÍ.
  28. NOVÉ CESTY.
  29. VĚDOMÍ.
  30. PO ZÁPADU.
  31. POZDĚ.
  32. SLZY.
  33. MARNOST SETKÁNÍ.
  34. UTAJENÉ SLZY.
  35. CIZINKA.
  36. PÍSEŇ.