FAUNOVA ELEGIE.

František Soldan

FAUNOVA ELEGIE.
Zde v lesích ještě milenku jsem neměl, ač na zvědy své všecky touhy ženu a do lesa řvu, jenž už nocí ztemněl: „Část svého JÁ chci, jak má člověk ŽENU!ŽENU!“ Ve skalní sluji, kam svit nezabloudí, na loži Vášní doposud jsem nebyl – (O, nudo zpěvů, jež pták z hrdla loudí! OO, nudo temna, jež jsem nespotřebil!) Výš stoupám denně vzhůru po úbočích a pátrám v dáli: Teď snad přijde ONA, jíž myšlénky číst budu moci v očích, a v jejímž lůnu moje vášeň skoná... A marně pátrám zaslzeným okem – Zas nepřišla. Kde neznámá mi mešká? Les temní se. Noc přebíhá tu skokem. A na úvozy sedla mlha těžká. 23 A čekám. Zvěř se dávno v párech pase – a dcery lidské jdou se k brodům koupat a vodou chladit vášně v chlípném mase a na vlnách se nechat nést a houpat. Jak hloupý život! Dnes tak jako včera. Jen pouta, když se rozpnout toužím šíře – – Ta nuda dnů! Ty touhy za večera! Ta bolest – chtíti víc, než lidské zvíře! 24
Básně v knize Faunovy melodie:
  1. JARO.
  2. STOPA.
  3. JARO.
  4. ŽILI JSME.
  5. ŽAL.
  6. VZPOMÍNKA.
  7. STUD.
  8. VZPOMÍNKA.
  9. ZHNUSENÍ.
  10. POSLEDNÍ RADOST.
  11. VZPOMÍNKY.
  12. PŘI OHNI.
  13. VZPOMÍNKY.
  14. ZTRACENÉ CHVÍLE.
  15. FAUNOVA ELEGIE.
  16. VEČER.
  17. VÍLY.
  18. VYBÍDNUTÍ.
  19. PÍSEŇ.
  20. PADAJÍCÍ KVĚTY.
  21. TOUHA.
  22. SPLYNUTÍ DUŠÍ.
  23. PŘÍZRAK.
  24. KVĚTY VIL.
  25. PŘEDTUCHA.
  26. NEZNÁMÁ.
  27. OMÁMENÍ.
  28. NOVÉ CESTY.
  29. VĚDOMÍ.
  30. PO ZÁPADU.
  31. POZDĚ.
  32. SLZY.
  33. MARNOST SETKÁNÍ.
  34. UTAJENÉ SLZY.
  35. CIZINKA.
  36. PÍSEŇ.