PO ZÁPADU.

František Soldan

PO ZÁPADU.
Pojď drahá. Tak dávno umlklo slunce, a vody se lesknou jen ztajeným matným svitem, a poslední ptáci už utichli u hnízd – Podej mi ruku. Tak mlčky se projdeme nocí. A ničeho neříkej! Škoda je rušiti ticho – Jen ke mně se přitiskni. Což je nám potřeba řeči? Odhoďme na chvíli všecko to lidské, co tížítíží, a myšlénkám božským jen ponechme úplnou volnost. A nyní uprchnem do Tvojich dalekých zemí a v zahradách Rozkoší utrhnem jablka zlatá, pro která chodili rekové dávných bájí a která jen bohové utrhnout smějí. Slyšíš? Teď krajina začíná šeptat své báje – – Slyšíš? Teď ševelí tajemné houštiny lesní – – Přitul se ke mně. Tak projdeme nadšeni sebou a všecko zde necháme spát. 40
Básně v knize Faunovy melodie:
  1. JARO.
  2. STOPA.
  3. JARO.
  4. ŽILI JSME.
  5. ŽAL.
  6. VZPOMÍNKA.
  7. STUD.
  8. VZPOMÍNKA.
  9. ZHNUSENÍ.
  10. POSLEDNÍ RADOST.
  11. VZPOMÍNKY.
  12. PŘI OHNI.
  13. VZPOMÍNKY.
  14. ZTRACENÉ CHVÍLE.
  15. FAUNOVA ELEGIE.
  16. VEČER.
  17. VÍLY.
  18. VYBÍDNUTÍ.
  19. PÍSEŇ.
  20. PADAJÍCÍ KVĚTY.
  21. TOUHA.
  22. SPLYNUTÍ DUŠÍ.
  23. PŘÍZRAK.
  24. KVĚTY VIL.
  25. PŘEDTUCHA.
  26. NEZNÁMÁ.
  27. OMÁMENÍ.
  28. NOVÉ CESTY.
  29. VĚDOMÍ.
  30. PO ZÁPADU.
  31. POZDĚ.
  32. SLZY.
  33. MARNOST SETKÁNÍ.
  34. UTAJENÉ SLZY.
  35. CIZINKA.
  36. PÍSEŇ.