SKEPSE V NEMOCI.

Hugo Kepka

SKEPSE V NEMOCI.
V nemoci svojí žhavý pocit mám: svou rozpálenou duši nezhasínat – ji nechat bloudit k věčným záhadám, hořící věčně, když chce tělo zmírat. Takový divný lomcuje mnou cit: byť umřel bych, že duše ohněm věčným se slávou věků musí zápasit a hledat cestu rodům nekonečným. Teď stočen mocí v lethargii sním a v poutech churav zdám se marně toužit. Potácí s sebou tělo, duše s ním a mlhy žluté vidím blíž se ploužit. Však cítím duši svoji hořící a klesám, šeptaje si v divném mottu: Mít’ kouzla sílu věčnou tvořící – jak by se asi žilo idiotu?! 31
Básně v knize V cele č. 67:
  1. PŘED UVĚZNĚNÍM.
  2. BOLEST ZKLAMÁNÍ.
  3. MNĚ ČTYŘI STĚNY STAČÍ UŽ...
  4. JSOU SMUTNY VEČERY...
  5. V MÉM UTRPENÍ.
  6. PO NÁVŠTĚVĚ.
  7. SMÍŘENÍ S OSUDEM.
  8. SONET JARNÍ NEDĚLE.
  9. PARIA.
  10. PÍSEŇ.
  11. NOCTURNO.
  12. PÍSEŇ.
  13. PO NÁVŠTĚVĚ.
  14. IMPROVISACE.
  15. * * *
  16. MISERERE.
  17. TAJEMSTVÍ.
  18. PÍSEŇ ZTRACENÝCH.
  19. V SKEPSI.
  20. SKEPSE V NEMOCI.
  21. Z CHVIL INTIMNÍCH.
  22. EPISODA.
  23. Z ČESKÝCH PARADOXŮ.
  24. V PRVNÍCH DNECH PODZIMNÍCH.
  25. ZA LETNÍHO ODPŮLDNE.
  26. PŘI POHŘBU VRAHA.
  27. DOPIS.