PSÁNO CESTOU Z LIBŠTÁTU

Viktor Dyk

PSÁNO CESTOU Z LIBŠTÁTU
Chápala dobře, že as nedoletí. A chápem’-li to, těžko tu. Ty oči bylo smutno uviděti bezmocné vůči životu. Ten pohled bezradný a odevzdaný, ta jemná, marně roztoužená líc. Svůj celý život přijímala rány rozjitřujíc se, ale nebouříc. V den podzimní a mdlý sám po chorobě jsem zablácenou cestou přišel k ní. Horečné tváře zřel a ruce obě tak hubené a tolik nervosní. 23 V den podzimní, kdy příliš brzo tmí se, zas do těch očí zřel jsem nemocné. Bezradné oči ještě lekaly se i vůči smrti bezmocné. Konec října 1919.

Kniha Podél cesty (1922)
Autor Viktor Dyk