TĚM, KTEŘÍ ZAPOMNĚLI

TĚM, KTEŘÍ ZAPOMNĚLI (Psáno pro večer Staré družiny v listopadu 1919)
Jak prahlo srdce nám! Jak duše byla lačná! A na obzoru mračna jen a mračna, jež padla s nebe na čelo. My sen svůj měli jsme a spíjel nás svým jasem, leč mluvilo se o něm polohlasem anebo o něm mlčelo. Vztek byl v nás bezmocný a v předráždění chorém jsme vídali jít prapor za praporem, by zdvojil tíhu našich pout. My viděli, jak směje se a šklebí vrah odvěký a výkřik dral se k nebi: „Nedej zahynout!“ V svém uzavření mohli jsme jen tápat. Kdes východ v krvi, v krvi jih a západ. Vše pusté hordy ničily. Nám říkali, že co je, býti musí. A v onu chvíli přišla zpráva z Rusi, že prapor náš jste vztyčili. Co cítili jsme, těžko říci slovem. My nestáli už nad národa rovem, my zřeli jeho kolébku. A zoceleni rodných bratří činem my věřili, že bez cti nezahynem’, čelili hrozbě, pošklebku. 24 Ó, všichni vy, kdož bili jste se prví: svoboda vaší zrodila se krví, vy dodali jste víry, sil. A když pak přišla chvíle zkoušky vlastní, my vzpomínali na vás, jsouce šťastni, že s vámi jeden úkol máme, cíl. Což zapomenout možno za čas krátký? Dnů všedních shon vypudil z myslí svátky, mrtvo, co žilo tenkráte? Což národ v budoucnost jde zlhostejnělý? – Vy, kteří na reky jste zapomněli, na sebe zapomínáte. Zapomínáte v poživačném chvatu na včerejšek svůj, lepší na podstatu, na krásu prvých počátků. Zapomínáte, vrah že ještě kdesikdesi, a nevidíte vrátky vcházet běsy v „maličkou naši zahrádku!“zahrádku“! Oh, nevidíte přes nízký plot její, jak nenávistné oči nahlížejí, jak vztekle pěst se zatíná! Ty hýčkáte, kdož zradili a zradí, a pohozen je mezi harampádí prapor, jejž zvedla Družina. Posledně volám v chvíli nenávratné: nezapomeňte na dobré ni špatné! Nezapomeňte na čin ani hřích. Zle, kde se národ z dějin nepoučí! A lehkověrní, kdo vám za to ručí, že zmizel stín dnů minulých? 25 Rozpomeňte se! Učte se! A vizte! Kde zlato bylo zkoušené a čisté je nezahoďte do braku! Čest muži čestnému, dík, kdo je hoden díků, vzpomínku oběti a vavřín bojovníku! A trest a kletbu bídáku! Rozpomeňte se na čas dávno zašlý. Tak najděte se, jako jste se našli! Prozřete, než se zešeří. Připravte se! Hle, vichřice se zvedá. A stokrát lidu nešťastnému běda, jenž v spravedlnost nevěří!