Modlitba sbratření.
Božská Myšlenko! Jsi jako réva, jejíž nezbadatelné kořeny neodvolatelnou silou rozrostly v bezedných základech nezměrných vinic božství. Tvé pruty pokrývají a prorůstají zdivo paláců kosmu a věčně svěží zeleň tvých listů je jistotou věčnosti bohů a tvorů. Pod loubími tvými od věčnosti zrají sladké hrozny bezpočetných sluncí, souhvězdí a zemí na výsluní Nevyslovitelného, Nepomyslitelného Praslunce Bytí. Pod eternými klenbami vesmírných lisoven vytlačují zbožněné bytosti v lisech nesko-
17
nalé Dobroty z tvých hroznů veletoky předobrého vína, vonícího krásou a chutnajícího pravdou. – A vínem tvým, ó božská Myšlenko, jsou nasyceny všechny sfery až k závratnému přeplnění. Opojené žárem vševědoucnosti hřmí na výsostech, hřmí ve hlubinách, hřmí v šírostech, hřmí v dálkách zpěvem tvých tajemství, ó Plnosti. Šílená radost Vědění, Žití a Tvoření, radost, jež nemůže býti nesdělena, probouzí vše, co spalo v nejzazších hmotách jsoucna. Probouzí se země k nespočítatelným tisíciletím krystalisací, ze středu krystalů probírají se nové bytosti, aby ožily v živočiších Země, Vody, Vzduchu a Ohně. – A ty, člověče, snící tvůrče, myšlenko Myšlenky, spíš a neslyšíš? Probuď se k božskému hodokvasu Vesmíru. Kratery vína a světel voní a přetékají. Probuď se, pospěš a čerpej! Neboj se svatého opojení, v němž zapomeneš prostoru i času, zapomeneš, žes byl a že budeš, a rozpomeneš se, že věčně jsi bohem v nesmírnosti božství. Naplň svou číši a pij; vyprázdni, znovu a bezpočtukráte čerpej, pij a pij opojený leč neomámený pijáku Věčna. Nechť víno rozpoutá bolestně sevřená ústa, nechť zajásá na tvých rtech chvalozpěv předzpěvovaný sferami kosmu: „Z jednoho bytí a z jedné myšlenky jsme vyšli a jeden nesmírný dech nás žene jako průvod slavnostních lodí ke hrám neznámých tajemství po širokém proudu jediné řeky života.
18
V okruzích nesmírných rozpjetí plujeme věčností k jednomu dálnému cíli. Z propastí krásy jsme vyšli, v její propasti jde naše pouť. Bytosti hvězd, sluncí, souhvězdí, komet, mlžin, světelných tříští, andělské kůry, bohové nadsvětní, bohové tvůrčích rodů a zbožnění heroové, bohyně matky a bohové nadšených vznětů! Jásejme, zdvihejme číše kypící ohnivým vínem Myšlenky bytí. Bratří a sestry, pijme jednotu nesmrtelného žití pro tvůrčí děje nezbadatelných věků věčných přítomností. Slyšíš, spáči pozemské hroudy? Probuď se, dívej se, napij se, žij! Lidský bratře a sestro: Nechť žije bratrství kosmu v náručí odvěké Myšlenky božství!“ – Toť píseň blažených sfer. Otevři oči, má sestro, obtěžkané spánkem země, připrav koruny z růží, křišťálné číše a nachová roucha. Promluv jediné slovo posvěcení, než přistoupíme k hostině bohů a světů, jen jediné slovo: Bratře! A myšlenka nebes vtělí se na zemi, uchvátí všechno, co v cestu nám položil zákon.
19