Modlitba ke jmenu Vlasta.
Velebí duše má požehnanou chvíli, kdy Vůdce pohleděl v široké dálky Země s vrcholu hory a v zanícení tvůrčí milosti zvolal: Má vlast! Tehdy duše Země obtěžkala v náručí Vůdce a laskána jeho něhou a věrností zrodila bytost, zářící moudrostí, silou a krásou. Zrozena před závistivými pohledy dětí cizích vůdců vrůstala živelnou silou hluboko do útrob matky a do výše drala se v náručí otce, jako bělokorá bříza – vtělení lásky a síly. To byla bytost Národa. – Bohorodá! Dcero nebes a země,
21
zplozená v rujném objetí Země semenem Ducha, buď pozdraveno posvátné jmeno tvé, jež dala ti matka: Vlasto! Ve jmenu tvém vyslovujeme s posvátným trnutím všemoc tvé matky, Vlasti, v níž proudí neznámé síly trvání a moc vlády tvých rodů na věky věkův. Ve jmenu tvém plane žeh ducha tvého otce, jejž tvá matka volala v planutí své lásky jmenem Čech. – Vlasto, má vlastní bytosti, jejíž jmeno mi dáno temným tušením mých roditelů, cítím, jak kořeny mé duše nevývratně utkvěly v pramáti mojí, jak mé tělo dychtivě tulí se v duchovou náruč mého praotce. Cítím tvou moc, jež rozpíná moje paže k vladařskému objetí něhy a lásky. Miluji živelnou něhu Země a žádám ji všude. Miluji mužnou lásku Ducha a žádám ji všude. Žádám a dávám ve jmenu tvém a v moci tvé, Vlasto.
22