Nevýslovné.
Jdeme cestou, tmavou cestou hledajících duší. Hledáme cíl, třeba bychom si říkali, že cílem je nám Bůh. Leč Bůh se nám dosud nezjevil. Hledáme cíl, třeba bychom si říkali, že cílem je nám Slunce. Leč duchovní slunce dosud nevychází na tmavém našem obzoru. Neznámy jsou nám i temné krajiny našeho putování. Známe je sestro? Jen tušíme zaliti tmou a sensorium lásky dohaduje se na ztemnění obzorové čáry. Podej mi ruku, sestro, ať propastná úzkost osamělého poutníka se uklidní vědomím, že
27
první bezpečný, správně nacílený krok byl vykonán. Proč tak? Nevím jakým důvodem jistoty vím, že duše – setkavší na stejné cestě – jsou si neklamnou přípovědí toho vášnivě hledaného bezejmenéhobezejmenného a přece oplývajícího mnohostí, přemírou jmen. Díky tobě od věků mi zaslíbená za podání ruky, za oddané přichýlení hlavy, za teplo tvého pohledu, za políbení míru. Klid – nelze vysloviti – víra v tebe a naše setkání a v to, co je za ním – věky, aeony, věčnosti a co je za nimi – koloběhy životů v nepohnutém klidu – jediné obejmutí, spočinutí, splynutí a zjedinění ve dvou a jediném. Hle, jak slova má šílí kolem toho, co jest.
28