PO OSMI LETECH

PO OSMI LETECH
Starozlatá aureola světcova chmurně zmrtvěla v své černé plošce sazemi věku. Nad sloupem dvě větve mladé, zelené, mi pokynuly, abych nikdy nezapomněl této chvíle, nevýznačné chvíle nevědomé, v níž náhle zachvějí se staletí v jediném dětských lístku třepotu. Mladičká dívka-dítě před oknem, pleť ještě vlhká rosou svého zrození z vod nejsoucna; tys v prachu zde před okamžikem osmiletým se batolila, jistě tenkráte jsi uviděla duchový podivného chodce zrak. Snad tedy víš, snad aspoň ty, co bylo to, co tenkrát snil? Jen bludné fantasmagorie? Nebo vskutku dotek něčeho? 50 PŘIPOMENUTÍ.
Po letech vzal jsem do rukou staré poznámky, které chudý, neznámý mladík si psal o jednom podivném roce svého nevýznamného života. Tenkráte, po delším období positivismu, upadl v pravý opak, ve víru, jejímiž články, mimo jiné, byla existence ústřední Bytosti a posmrtného života. Tato krise filosoficko-náboženská byla provázena zvýšenou intensitou duševní činnosti, kdy mozek myslil silněji a rychleji a fantasie kouzlila barvité představy. Duch počal si budovati jiný světový názor, modifikovati si vše v oboru věd a umění; tak si utvořil jakousi svoji báseň-vědu o vesmíru. Byly v ní prvky různých soustav náboženských a filosofických, věd oficielních a okultních (pokud je tehdy znal – nebyla mu na př. známa kabbala nebo díla Swedenborgova) a také představy vlastní, ale vše roztaveno zmíněnou krisí v jednotnou fantasmagorii. To, co do léto knížky je pojato, jsou útržky onoho snu o světě. Třeba pohlížím střízlivým zrakem na blouznění mladíčkovo, dávno minulé, třeba jsem v rozpacích nad bizarností představ, nad exaltovaným sebevědomím, nad nesnadností 51 látky, přece soudil jsem, že aspoň některé duševní stavy z onoho roku mohou býti vyjádřeny lyrickým veršem. Je ostatně nesporno, že každý duševní stav, každý sen, má subjektivně zcela stejnou realitu jako vjem stolu nebo stromu a má tedy právo býti vylíčen. Velká nesnáz se tu naskytla. Řekne-li veršovec: „královno růže“, každý mu rozumí, poněvadž v evropské poesii růže všeobecně je pokládána za královnu květin; básnící užívají narážek na známé vztahy. Ale jak rozuměti na př. výrazu „hlavní Sirius“, který je narážkou na vztah čtenáři neznámý? A přece každý, tím spíše básník, má v zásadě právo utvořiti si, zbájiti si odlišné představy o světě a třeba i zvláštní řeč, jako dítě odložené na poušť. Tato představa, k níž by takové dítě dospělo, je konec konců stejně oprávněna jako naše oficielní poznání, které je také jen velmi relativní; naše vědecké theorie budou za tisíc let sbírkou pitvorných nemožností, jako nám je dnes věda středověká. Aby tedy zdání nejasnosti bylo odstraněno, nezbývalo než vysvětliti aspoň hlavní myšlenky a zkratky. H. L.
52 VYSVĚTLIVKY.
Nippon. Myšlenka, že všechna dění na obou polokoulích se vyvažují, tím vzájemně se ruší a proti vyššímu světu stávají se nulnými. V posledním odstavci domněnka, že snad každý z nás má svého jakéhosi dvojníka na druhé polokouli. Obě tyto myšlenky jsou ostatně již ve zmíněných zápiscích označeny jako fantasmata, která se vynořila v prvém, neurovnaném období krise. – „Síla duchů klade století“: V jistých dobách řídící mocnosti duchového světa kladou základy pro dlouhou dobu vývoje lidských dějin, a to za mocné bouře duchovního světa, zmítaného novými proudy (snad cosi jako Swedenborgovy soudy duchů).
Proměnění. Jinoch domnívá se, že jeho duševní síla byla zvýšena. Siriem je zde míněno duchovní slunce, jež je středem našeho vesmíru; jsou však i jiné světy se svými sirii. Siróor je duchovní fluidum onoho slunce.
První den. „Řeč lo-fang“: bylo by možno utvořiti řeč zkratkovou, kde jedna slabika by za- 53 hrnovala v sobě několik pojmů a jich vztahů, takže by nahrazovala celou větu. Tak lze si představiti zhuštěnou a obsažnou řeč vysokých duchů, kdyby měla býti převedena do mluvených hlásek.
Vrcholný večer. Na všední ulici, v nedělní večer, domnívá se, že na chvíli došel nejvyššího vzepjetí svých sil, jehož mohl za svého života dosáhnouti. – „Božstvím velebným“ je zde míněn řád duchů, pro nějž hodí se indické označení „deva“. Duch lidský po smrti se rozvíjí a zvyšuje, rychleji neb pomaleji podle individuelní vyspělosti a snahy; tak dochází i vysokých stupňů duchovního vývoje. Je osudem každého lidského ducha, projíti všemi stupni až k splynutí s Bohem.
Osamění. Ač dříve zavrhoval kardekovské pojetí posmrtného života, přijal zde názor, že duchový svět, aspoň v nižších sférách, pohybuje se v témže trojím rozměru jako náš svět hmotný; prostor ten je však modifikován, zvláště tím, že nazírání a chápání duchů je jiné než naše. Duchy představoval si, ve shodě s neoficielními naukami, jako nesmrtelné duchové jiskry zahalené fluidickým obalem; 54 teprve velmi vysocí duchové mohou žíti beze všech obalů a bez tvaru. Fluida jsou přejemné hmoty, vyšší než skupenství plynné, a jest jich mnoho stupňů. Také světy, v nichž duchové žijí, jsou utvořeny z fluidických hmot. Vznášejí se v prostoru meziplanetárním nedaleko globů, kde duchové kdysi žili v hrubém těle; nejbližší z nich jsou na stinné straně země.
Mrtvá. „Když barevné obrazy...“: Představy fantasie mohou býti tak silné, že promítají se do vzduchu; některé z nich jsou složitými barevnými útvary, jež zdají se míti zvláštní smysl, jsou to jakési „symboly“. Ostatně zápisky předpokládají, že fantasie jest okem hledícím do duchovního světa a že, dosáhne-li jisté síly a úrovně, přináší z oněch sfér vjemy objektivně pravdivé; že tedy jest jakýmsi orgánem jasnozření. – „Ve vysokém světě nechalas...“: Duch nemůže sestoupiti do naší sféry ve svém pravém těle, musí zde přijmouti dočasný útvar lidský. – „SthuIa šarira“: V theosofii hrubé tělo pozemské. – „Ór“: Zde fluidum; také myšlenky a city jsou fluidními útvary a proudy. Jinde však skoro všude 55 značí „ór“ fluidní světsvět, a tedy také řády duchů, které jej obývají, nebo jednotlivé skupiny duchů sdružené v jakýsi společný klan.
Eon. Zde míněn Kristus. – Termíny nesmějí býti vykládány přesně ve smyslu určitých okultních nauk, na př. gnose. Eon v tomto dílku značí nejvyšší stupeň duchů, jejž může lidstvo vydati; v historických dobách objevili se dva, Kristus a Buddha.
Buddha. Názor, že ani Buddha nemohl rozplynouti se v nirvanu ihned po své smrti, ale že zůstal duchem individuelním. Eon vzrůstá mnohem rychleji než ostatní duchové, stává se jakýmsi duchovým sluncem a středem všech svých věrných, pro něž může zříditi svůj fluidní svět ve formě jim vyhovující; proto křesťanský „ráj“ může býti zcela jiný nežli buddhický. Ohromný onen duch, který po smrti pozemského těla stal se středem a sluncem jednoho takového světa, je zde zván „aionem“ (ač to jest jen původní řecká forma výrazu „eon“).
Velké duše. Také duchové velkých lidí rychle vzrůstají v posmrtném životě a stávají se stře- 56 dem duchů nižších, jim příbuzných. – Duch nižší podléhá samočinně duchu vyššímu; co však v životě pozemském jest jen podléháním duševním, to v duchovém světě je zákonem fysickým obdobným gravitaci. Duch nižší ani nemůže se vznésti výše, než kam mu dovolí jeho, abychom tak řekli, duchovní hustota. Tak vzniká hierarchie duchů, jakási pyramida, na jejímž vrcholu stojí aion.
Communio s mrtvými. „Ór“ zde značí řád duchů, skupinu spojenou jedním společným ovzduším (perispritem). – „Noc každou povznáším se ve váš řád“: Za spánku tělo ssaje nové síly ze země, duch mešká ve světě duchovním, kde však žije jen jeho nadvědomí, nikoliv vědomí denní. – „Duchům živí těla zářivá“: Také obal duchů potřebuje jistých látek ke svému udržení, jest jimi však duchovní síla přicházející z vyšších oblastí. Pojetí duchového světa – jak již dříve poznamenáno – připomíná poněkud Kardeka (z části i Swedenborga) a zdá se příliš lidské. Podivno, že ani v nejlepších publikacích z oboru věd psychických (na př. v „Proceedings of the Society for Psychical Research“, pokud 57 uveřejňují materiál dotýkající se otázky, jakou formu má hypotetický posmrtný život) nenajdeme předpokladů k utvoření si představ vhodnějších.
Cesta. Duch lidský po smrti vyvíjí se dále a dosahuje i vysokých stupňů, až na konec splyne s Božstvím, z něhož vyšel.
Prabytost. „Obraz džbánu“: Narážka na tak zv. mentální dimensi theosofie, kde každá myšlenka stvoří ihned obraz myšlené věci; podobně nejnižší sféry Boha, kdyby měly si uvědomiti i nejvyšší lidskou představu o Bohu, zobrazily by si ji jen v podobě nepatrné, ubohé věci. Manvantarou je zde míněno jedno období, v němž Bůh spí a všechny věci a individuality jsou jeho snem; když se probudí, zmizí všechen svět.
Ibis. Planeta je soustavou hmot a sil nejen viditelných, ale i těch, jež smysly nejsou vnímatelny, zejména fluid duchovních. Je tedy dvojí hvězda: hmotná a duchovní. Očím duchů jsou viditelná fluida jako záře; hrubá hmota je jím tmou. Čím duchovnější je hvězda, 58 tím jasněji září na nebi spirituelním; proto Slunce je jen velmi matné. Zde geocentrický názor, že v sluneční soustavě není globu s vyvinutějším lidstvem, než je na Zemi. Také vzájemné seskupení duchovních planet může se duchům jeviti jinak, než nám soustava planet hmotných.
Lileia. Zaniklá hvězda, malá část jejích trosek jsou asteroidy. Zde názor, že duchovní síly jedné hvězdy mohou působiti na jinou a organisovati tam život. Poslední odstavec předpokládá domněnku, že duchové zemřelých bytostí, když dospějí posmrtným vývojem již vysokého stupně, mohou býti vysláni k jiné planetě, aby tam stvořili vyšší život; jsou pak snad i uctíváni od lidstva planety co bohové.
Zatmění Sirsiria. Podle theosofie jsou myšlenkové proudy a dějinné změny způsobeny mocnými vlnami síly duchovní, které přicházejí z vyššího světa. Zde supposice, že se tak děje při zatmění Sirsiria čili „hlavního Siria“, t. j. centrálního duchovního slunce (které však není samo Bohem).
59 Alkahest. Zánik světa je v různých soustavách líčen různě. Zde předpoklad, že by Bůh mohl spáliti veškerou hmotu (i fluidní) a ponechati jen holou substanci duchovou. – Alkahest je v alchymii název pro domnělou vše roztavující látku.
60 OBSAH.
Vstup5 Nippon6 Proměnění7 První den8 Vrcholný večer9 Osamění12 Mrtvá13 Harfa15 Eon16 Buddha17 Velké duše19 Communio s mrtvými20 Cesta23 Prabytost25
[61] Přítel29 lbis31 Lileia33 Zatmění Sirsiria35 Alkahest37 Sklon stromu38 Radost39 Marusia Maru40 Hřbitov řeholnic42 Ulička44 Na podzim toho roku46 Štědrý večer47 Po pěti letech49 Po osmi letech50 Připomenutí51 Vysvětlivky53
[62] SBÍRKY BÁSNÍ HERMORA LILIY: ŘÁDKY 1917 VEČERY 1924 V KOMISI J. ŠNAJDRA V KLADNĚ
E: tb; 2005 [63]