NA PLÁNI

Hermor Lilia

NA PLÁNI
Ponurý lesík tmavě rozpráví nad cestou umdlenou a šerošedou, jež pozvolna se vlní v dálavy, kam mrtvé stopy zašlých chodců vedou. Ohromná, zbožná, zapomněná pláň mdlé šero vydává jak těžkou páru a vítr přerývaný duje v tmáň, jí zajíkavě žaluje žalm zmaru. Tmou křídlo netopýří mihne se, nezalká v letu hedvábném a prudkém a dálné světlo časem zavře se, zrak dobrý, moudrý, unavený smutkem. [5]