VZPOMÍNKA

Hermor Lilia

VZPOMÍNKA
Třpyt svaté stálice sám na skle černém bděl a propast uhlová se rozvírala za ním a vítr bolestný se v chladném krbu chvěl jak dítě ztracené svým převysokým lkáním. Noc táhla hluboká. I klavír daleký v mollových akkordech tich’ tlumen bledou rukou a tu van větru byl chór prázdný, předvěký, z rtů kněžek nirvanských, mdlých marna tesknou mukou. Je v dálce širá pláň, kde klidná světla věčná zří na mlčení cest, v němž naše kročeje lze tušit dosavad, jak v stínech aleje tam jednou braly se v den dávný nekonečna. 10