PŘÍCHOD SMRTI

Hermor Lilia

PŘÍCHOD SMRTI
Když zajde v mlžinách psí vytí umíravě, jen v sluchu pátravém se divný vítr diví a spící nespí snad, jen sklopili teď právě, jen před mým pohledem, zrak bledý, sladce lstivý. U lesních studánek, jež čeří šepotání třtin matně zamřelých a kalí stříbro hvězd, bloudících přeludů se dusí vzdušné lkání, dnes večer osudných se obávají hvězd. Na lodi nehmotné jak mlžin zhuštění stín plavce větrný se v žasu chýlí zříti, jak kompas neznámá mu matou zachvění, co zapomněná zář zas ve vodách se nítí. A z dálav bělavých mhou vlažnou v bažinách blíž něžně ševelí tvé kroky sametové, co zakalený zrak už vidí v polosnách paprsky vlniti se ultrafialové. 16