TEMNO, ŠERO

Hermor Lilia

TEMNO, ŠERO
Uhaslo v temnost vlahé okno cizí a tiše načrtnutá stromu duše v oddání mírném před ním náhle zmizí; zmítáním marným napodobí hluše stín zvonu starobylá ave jemná na zemi, kde s ním šumí listů stíny (v rozlitém stínu vlhkém listů stíny jsou nezřetelnou částí všeho temna) za větru, téměř téhož, jenž se chvěl kdys ve vlas dávných mrtvých, zčeřený, a ze rtů jejich v soumrak unášel marnosti smírné šepot ztracený. 26