TŘI

Hermor Lilia

TŘI
Je přece zázrak! V pratmě nekonečna sto tisíc soustav srší, jiskří div mhy mihotavé, smělá dráha mléčná, zrak zmámen zírá na hieroglyf. Náš oblak-svět (prach vírný neskutečna?) snad už byl o let myriadu dřív, jej vichří v modrou spirálu smršť věčna, v tmě tana, z dáli drobný, zdá se živ. Tím houpán realnem, slep jeho jasem nahmatám maně pod svým chladným vlasem zas hádanku, jež divně zve se duch. Snad druhá ze sebe i z prvé zšílí, hloub za vesmírným černem nezáří-li záhada záhad, divně zvaná Bůh. 28