V pokojíku malá návštěva.

Hermor Lilia

V pokojíku malá návštěva. Žert a smích a hovor, jak byl trudný hloubce jinochově, jež se tměla žalně. Kdo to hledí na mne? Jaká mladičká a mírná síla? Co bys mohla říci mi, příliš jasná, milá, radostná? Tajně zírala svým vnitřním pohledem v černé, hluché pleso uvnitř mne; i v mlčení, jež nad ním zmrtvělo. – A při odchodu zvedl se k mým očím velký, jasný zrak. Hlubiny azurové záře! Za nimiž bydlí bytost nově stvořená, dosud neurčitá, jejíž obrysy, v šeru kreslené mhou světelnou, rýsují jen matně její vznešenost. Tak prostřed přeludného světa se zjevila mi pravda tvého jsoucna. 31