KOLOMBINA.
Hoj, příteli můj Arlekino,
spíš nebo přemýšlíš?
Hej, hochu, vzhůru, ke rtům víno
a smutku zanech již,
nech duši tvou ať vášeň schvátí,
a rty nechť vzkřiknou ve závrati:
Bim, bam, bim,
je šťasten harlekýn!
36
A, příteli můj Arlekino,
zapuď již snění své
a vzpomínek změň andantino
v kankány vášnivé.
Tak musilo se, hochu, státi,
je fádní dlouho milovati.
Bim, bam, bim,
chce volnost harlekýn.
Hoj, příteli můj, Arlekino,
stesky máš na líci?
Tu víno, hochu, vášní vroucí
a štěstím šumící.
Hle, jako já jsi, brachu, v létě,
nás obou kvete štěstí v světě.
Bim, bam, bim,
je šťasten harlekýn!
Viď, láska že už nebolí nás,
ni srdce nepálí...
A vzpomínky? Ty smíchy grimas
ze srdce vyžaly...
Teď srdce nám už nekrvácí,
jsme oba volni jako ptáci.
Bim, bam, bim,
chce volnost harlekýn!
37
A pak – je hloupou trochu láska,
komickou přítěží...
Jsme ty a ty. Nač tedy maska
a nač nám třeba lží...?
Jsme volni nyní jako ptáci,
a víc nám srdce neskrvácí.
Bim, bam, bim,
chce volnost harlekýn!
– Tak, příteli můj Arlekino,
zapuď již snění své,
do ruky pohár, ke rtům víno
krvavě vášnivé...
Tak musilo se, hochu, státi,
je fádní dlouho milovati.
Bim, bam, bim,
chce volnost harlekýn!
38