NÁVRAT ZE SYLVESTROVSKÉ NOCI.
(Monolog se scénerií.)
(Je mu tak smutno, bolestně smutno,
a neví vlastně, proč a zač...
Mlhy jsou v zracích, bolest spí na rtech,
v srdci se chvěje stichlý pláč – –)
– – – – – – – –
Člověk se dostal z víru a tance,
venku ve chladu procítá:
– Uf –! Je to smutek.. tragický smutek,
neměla číš’ být dopita!
45
Nemělo přejít všechno, co přešlo,
mohl přec dále valčík znít,
a pohár mohl cinkati dále,
daleko ještě nedopit – – –
– – – – – – –
Škoda je první dětinské lásky,
nevinných, čistých úsměvů,
škoda je prvních stydlivých styků
a prvních sladkých záchvěvů.
Škoda je lásky hebounkých vlásků,
modravých očí, kdy on tich
učil se zvolna milovat, jásat
v hýřivých květů alejích – –
– – – – – – –
– – A teď jest venku.. Noc už a zima..
všechno již duši dálné je – –
Nevzplanou jitra, nevzkvetou máje,
nerozpučí už aleje...
Máje.. a aleje... Chachachá!!!!
46