STÍNOVÁ HRA.Epilog. Obraz I. Poprvé když se zardělo jitro,poprvé když nám zazněly písně,zpívaly první výkřiky štěstí,výkřiky štěstí, života štěstí:To bylo jitro.47Zpívalo slunce, zpívalo štěstí:zpívala luka, zpívaly lesy,zpívalo štěstí, tichounké štěstípolibků prvních, rozkoší dětských,doteků rukou, hlazení dlaní...Veliká jitra!Obraz II. Zbledly pak růže, jásavá jitra,zhořklo to vše, a království zhořklaradosti jako blednoucích jiter,nádherných jiter tichého dětství...Zmírala jitra!V doznělých písních zabouřil život –!Tajemství byla odporně zjevná,písně už zmlkly májových fléten,a duší táhla na místě představvelikých bohů, slavného Štěstí,šedivá mračna, kotouče prachu – – –– – – – – – – –– – – – – – – –48(To jsou ty chvíle, paní mých visí,kdy zhořklo víno u samých retů,kdy zvadly bezy dotekem rukou,kdy klesla hlava v chvějící dlaně,kdy s očí pluly veliké slzyčekání marných u trosek visí –kdy se nám zdálo, slunce že hasne,umírá slunce, umírá radost,kdy mřely písně, zvádalo štěstí,a duší táhly podzimní písněo tom, jak nikdy nevzkvetou klasy – –)– – – – – – – –– – – – – – – –Apotheosa. Hle, tam v těch dálkách modro je, modro,královské slunce požáry pálí,tajemstvím pole úrody velkédýchají vůni budoucích chlebů,budoucích chlebů, nového štěstí:A to je Život!Veliký život,bohatý slzou, bohatý štěstím,bohatý novou úrodou opět,49a tam to slunce, paprsky žhnoucí,ty věčné lány šumící chleby,šumící vínem rozkoší nových:nové je mládí, naše je mládí.Stačí jen jít a vztáhnouti rucek pohárům plným, rozkoší plným,napít’ se z čistých potoků horských,očistit’ duši bývalých mračen,jimiž se kráčí ke stanům Štěstí:a vzplane v duši tisíce světela zazní harfy nadšení nových,a duši rozchví flétnová píseňo sladkém štěstí májových nocí....!E: av; 200550