ČÍSLO 12. To boží vidět velké: Umění

Karel Hugo Hilar

ČÍSLO 12.
To boží vidět velké: Umění
To boží vidět velké: Umění
a touhu mít své Jemu síly dát a touhu mít jen Jemu pouze žít a Jemu odevzdat dech poslední, pro Jeho božství sebe zašlapat, pro Jeho svatost rdousit vášně své, pro Jeho božství trnů věnec vzít, z šarlatu šat a třtinu za scéptr pro Jeho božství – nésti ústrky a místo obdivu vzít úsměchy já sobě přál – – – – – – – – – – – – – Já všechny sily svoje vyčerpal a zašlapal jsem touhy své i sny, já na čele mám trní korunu a ku posměchu nalíčenou tvář, mám z šarlatu šat, třtinu za zcéptr a bytostí svou bavím zvrhlý dav, za skývu chleba hnusným stávám se a na tváře si nechám naplvat... – – A z tužeb svatých, kterým chtěl jsem žít, zbyl v duši dutý výkřik: – Harlekýn! –
25