TOUHY MOJE...

František Hais

TOUHY MOJE...
Touhy moje jako moře široké a nedozírné; duše moje kocábkou je vlnami se zmítající. Plachta bílá na stožáru vzedmuta je – moje víra Což kdyby se – nedej Bože – silným větrem roztrhala? Pluji, pluji k břehům dálným, naděje mi lodivodem; utone-li – běda, běda, o skaliska roztříštím se. Dopluji-li šťastně k břehu, majákem když je mi láska? Však co, uhasne-li maják? – – Na moře se vrátím širé. 22