VÝKŘIKY DUŠÍ...

František Hais

VÝKŘIKY DUŠÍ...
Výkřiky duší Vesmírem planoucí zoufalé slyším a bez úkoje, krvavé slzy do duše kanoucí palčivé vidím z hořkosti zdroje. Bezměrných tužeb vášnivé vzplanutí, vzplanulých vášní bezměrné síly Vesmírem ječí ve vichru vanutí, se smrtí v boji, v doufání chvíli. Teď jeden výkřik strašný a zoufalý duši mou šlehl, rve ji a drtí. Konec! mé touhy, marně jste doufaly: – to je snům vašim vyzvání k smrti. 42