SULAMIT.
I.
Vysoko na horách náš kouzelný sad kvete,
tam kolem záhonů ty kráčíš lilií.
Vysoko na horách tam ohně planou svaté,
teskná noc krajinu když v náruč přivíjí.
Tam půjdu za tebou, má milenko, kde bílé
se květy jabloní nad tebou naklání.
Slyš, volá hrdlička, hleď, každá haluz kvete,
a touhou zpívá zem ve svátek Setkání.
Noc sladká s touhou mou se pojí okřídlenou.
Ó známou cestou pojď ve vinic mojich stín!
V nádheře vlasů tvých nechť zřím tě zahalenou,
jak v rudých plamenech by kráčel cherubín.
53
II.
Ač oči spánkem sklížené, rty šeptaly tvé jméno.
„Ó milý můj, kde jsi?“ V tom tvůj se ozval hlas.
A ruce moje třásly se mi, srdce zabušilo,
když v tesknou komnatu měl’s přijít v noční čas.
Má duše k tobě šla na křídlech bílé touhy,
jak otevřít jsem chtěla, za ruku’s mne vzal.
Než slovo vyřkla jsem, ty’s zmizel jak sen pouhý,
jen rudých růží trs se ve dlaních mi smál.
Ty růže z rukou tvých mou hruď krvavě raní,
jich dech mne opijí, a rety se mi chví.
Je noc. Jdu za tebou městem i smutnou plání,
kol zahrad kouzelných, kde spí květ lilií.
III.
Zpívala jsem píseň beze slov, polní když cestou jsem šla.
Vzduch chvěl se jásotem skřivanů a v záři slunečných snů.
Nad zlaté obilí rudý květ máků se krvavě smál.
Setkali jsme se kdys, vzpomínám. Ale kde, marně se ptám!
54
Ó smutné topoly, hrdé tak, vlastní svůj máte vy svět!
Tajemných západů řešíte pohádku, dalekých obzorů lem?
Tenkými větvemi jako by prochvíval o touze neznámé sen.
Vysoko na horách, v propastech, ve stržích, lásko má, skryta jsi snad?
Jak sladce chutná mi ten kalich bolesti! Vábný je lilií chlad!
[55]
OBSAH:
Tma byla nad propastí7
Eva11
Hagar na poušti20
Mojžíš22
Smrt Zizarova29
Samuel33
Ruth40
Thamar42
Jeremiáš50
Sulamit53
E: av; 2005
[56]