Výmluvný prorok.

Viktor Dyk

Výmluvný prorok.
Žil v obci Václav Rejnar, zvaný Prorok, na Čertovce on bydlil, v čísle patnáct. Už jenom slabě naň se pamatuji: byl svárlivý a s málo kým se pohod’, a poslední vždy v řeči mít chtěl slovo. Rád kázal časem a měl posluchače, neb s důrazem a přesvědčivě mluvil. Myšlenka jeho byla: přijde oheň, ohromný oheň, který zničí obec. A oheň přijde, ježto starý Řehoř vždy v neděli se po kázání zpije. Napitý Řehoř, kuřák náruživý, opičku půjde vyspat do stodoly, napitý Řehoř v slámu dýmku pustí, stodola chytne, stavení pak chytne, „Sýkorů“ chytnou, „Hřibů“, celá obec a nářek bude se skřípáním zubů. – A pro ty řeči prorokem ho zvali. Den kterýs letní, jak dí pamětníci, veliká bouře z nenadání přišla, 115 hrom uhodil do Sazimova statku, než „švec“ jsi řekl, počalo tam hořet. Hasili marně, vítr mařil práci, chytaly střechy statků z prava, z leva, půl obce, praví, při tom vyhořelo. A pamětníci líčí strašný obraz: plamenný jazyk, úlisně jak líže, oblaky kouře, valící se z oken, chudičké zbytky, vynesené z ohně a nářek matek, štkání drobných dětí. Dí pamětníci, že zní v sluchu dosud dobytka bučení, jenž zůstal v stáji, zří Doušovou, jak v oheň pro děti jde a střecha náhle sesouvá se nad ní. Ti modlili se, jiní zase kleli, jen Václav Rejnar hleděl nepohnutý a skoro radost v jeho rysech byla. Své ruce skříživ, nepomahal hasit, zřel bystře na vše: kterak řádí oheň, od střechy souseda jak chytá vlastní. Myšlenku jedinou měl v těžké chvíli, ji opakoval hrdě: „Já měl pravdu!“ 116
Básně v knize Pohádky z naší vesnice:
  1. Časové sloky.
  2. Reflexe.
  3. Sv. Čechovi.
  4. Jarní.
  5. Zbabělci.
  6. 180.?
  7. Návrat.
  8. Na víru obrácený.
  9. Píseň zbožná.
  10. Silhouetta.
  11. Dojem lokaje z dvorního vlaku.
  12. Černová.
  13. Doslov památného dne.
  14. Dva sonety listopadové.
  15. Ranní říkání.
  16. Říkání z politického slovníčku.
  17. Píseň státnická.
  18. Píseň uklidnění.
  19. Ospalá píseň.
  20. List z kroniky.
  21. Epigram.
  22. Sentimentální kuplet ze starého vaudevillu.
  23. Historie ze vsi.
  24. Resignace pacientova.
  25. Návštěva ve vsi.
  26. Starý dvůr.
  27. Katastrofa.
  28. ***
  29. Age, quod agis.
  30. Balada o osamělé vedettě.
  31. ***
  32. Česká píseň.
  33. Dvě písně o podpisu.
  34. Píseň státnického slohu.
  35. ***
  36. Apostrofa.
  37. Elegie.
  38. Invektiva.
  39. Sarkastické sloky.
  40. Konec září.
  41. Píseň kvietismu.
  42. Píseň Kopulentova.
  43. Stanice Langebrück.
  44. Val de Grâce.
  45. Krajina.
  46. Uetikon.
  47. Dojem z vlaku.
  48. Vzpomínka dlouhého zimního večera.
  49. Píseň rozpustilého školáka.
  50. Špatný čas na vsi.
  51. Dobrý čas na vsi.
  52. Před vodou a za vodou.
  53. Myšlenky starého Řeháka.
  54. Píseň o zámečku, korouhvičce a jiných něžných věcech.
  55. Troník.
  56. Předpolední idylla.
  57. Úsměv pana faráře.
  58. Kohn a Bloch.
  59. Výmluvný prorok.
  60. Mlčenlivý prorok.
  61. Dobromyslná osoba z naší vesnice zpívá:
  62. Kučera.
  63. Napomenutí vesnického šprýmaře.
  64. Krajánek.
  65. Pan učitel.
  66. Zprostředkování pana učitele.
  67. Co bylo psáno na hrobě světem proběhlého a zkaženého rodáka na vesnickém hřbitově a vzbuzovalo pohoršení mnoha.
  68. Schovánek.
  69. Smutná píseň vesnického šprýmaře.
  70. Epigram z naší vesnice.
  71. Náš host.
  72. Ballada.
  73. Letní noc.
  74. Ballada jarní.
  75. Podzim snílka.
  76. Mínění dědečkovo.
  77. Nedělní odpoledne.
  78. Sentimentální chvíle pána vesnické fabriky v Altdorfu.
  79. Parafráse.
  80. Šedivý den na vsi.
  81. Píseň o Altdorfu.
  82. Touhy.
  83. Píseň veselého odchodu.
  84. Hořký odchod z vesnice.
  85. Stará Vondrová vypravuje.
  86. Píseň vojáčka z naší vsi.
  87. Strýc Ondřej.
  88. Jaro na vsi.