ODCHOD.

Roman Hašek

ODCHOD.
Až zajdu Tobě za řekou, až půjdu cestou dalekou, až vše mi zmizí, zrak Tvůj též, zda na mne někdy vzpomeneš? A půjdu světem, stále sám, do šeré dálky, v náruč tmám, kde rákosiny šelestí svou tesknou píseň o štěstí. A půjdu dál, dál v cizinu – Snad vrátím se, snad zahynu, snad ve vlhký kdes klesnu mech bez políbení na ústech... Snad bude louka jeden květ, snad budou kolem ptáci pět, snad – velké smutné oči Tvé mně budou svítit u rakve... 24