U OBĚŠENÉHO PSA

Jaroslav Durych

U OBĚŠENÉHO PSA U OBĚŠENÉHO PSA
jest živo do rána; se zloději si hopsá zlodějka prohnaná; smích prudký nad hlavou zní, myš scíplá zapáchá, za stolem mrzák blouzní o smrti – chachacha!
Žal s ranami a hnisem jest klidně roztažen, záclona nepustí sem tmu noční ani den; když orchestrion hraje, neděsí mrákoty, smrt děvka opilá je, dělá jen drahoty. Slzy i voda v botách zde čarodějně schnou. – Teď scíplý pes se protáh’ i se svou oprátkou; což smrt tě hladem drbe, chceš dřevo žrát a sklo, či, hovado ty blbé, snad se ti zastesklo? Ach, hovado ty němé, jen klidně hnij a vis, tam, kam my putujeme, ty nedoběhl bys, 19 jen hlídej choré tady věrně a nezlob se, ty nejsi schopen zrady, o hlídej, scíplý pse! 20