VYLEZLA zmije z úkrytu,

Jaroslav Durych

VYLEZLA zmije z úkrytu, VYLEZLA zmije z úkrytu,
v očích jí úsměv blankytu rozžehl rubín.
A květ se nad ní nezachvěl, nedotknutou se krásou skvěl jak duha z hlubin. Střez, hrdý běse, divný květ! Až Paní ráje přijde zpět, tvou hlavu zdrtí. Zahyneš smrtí přeslavnou, to Ona potře hlavu tvou – Oh, smrti! 31