SMUTNÁ PÍSEŇ VESNICKÉHO ŠPRÝMAŘE

Viktor Dyk

SMUTNÁ PÍSEŇ VESNICKÉHO ŠPRÝMAŘE
Ku předu jdeme, je-li vhodná chvíle, vhodná-li chvíle, jdeme zase zpět. Při kterémkoli tak nás vidím díle: ne dobří, zlí ne. Něco uprostřed. Vábeni věčně vším, co pro nás cizí, jdem’ šumařiti v chladný pro nás svět. Na půli cesty tato náhle mizí. – Ne sví, ne cizí. Něco uprostřed. Zvedneme ruku. Potom zase klesne. Dnes oheň v nás. A zítra zase led. Hrozí se dnes, a zítra sotva hlesne. – Ne živí, mrtví ne. Tak něco uprostřed. 150