PÍSEŇ RESIGNACE

PÍSEŇ RESIGNACE
Svit komu vším, přec spokojí se v posled stínem. To pouze vímvím, já o něčem jsem sníval jiném. Dny šedé jsou, dny podzimně se nějak krátí. Za šedí tou já vídával jsem ohně pláti. Hluk města zní po ulicích i po náměstí. Za domů zdí já vídával jsem květy kvésti. Květ ještě je, na oknech plane v každém domě. Sny, naděje... Sny, naděje – a ne už pro mne! Zdaleka zní ozvuky prvé horoucnosti. Záchvěvy dní chtěl zachytit bych do věčnosti. 224 Zajatý oblohou, kosmické prchám do tragiky. Svět je mi úlohou. Jinak jsem snil – však za to díky! 1907?
225