PODZIMNÍ ELEGIE

PODZIMNÍ ELEGIE Při zprávě o onemocnění Jaroslava Vrchlického.
Dny mladé propast snadno přeskočí však pozděj’ může bludičkou být tucha. Hleď katastrofám klidně do očí, marnotratníku smyslů i ducha! Jdou moudří lidé a vše moudře didí: Svou cestu hledej, která všecko smíří. K svým tancům, brachu, nevol náledí. Upadneš, brachu. Dvakrát dvě jsou čtyři. Díš soud pak prostý, svatá prostoto. Mohl jsi. Měl jsi. Nutné bylo to. Marnotratníku, vše se utratí. V sen vnořen svůj tak podivný a blahý dával jsi, dával, zpit a bez rozvahy, až mdlá a prázdná ruka klesla ti. 4. 10. 1908.
230