JÁ VE SNU V KVĚTECH LŮNY SPAL

JÁ VE SNU V KVĚTECH LŮNY SPAL (villanella)
Já ve snu v květech lůny spal, kde sluncí démanty se třpytí, a nad mnou zástup najád stál. Na mě se tiše usmíval, jak slunce růžné z jitra svítí, já ještě v květech lůny spal. Strom čarně listím zašeptal, já vzbuzen začal touhou mříti, a nad mnou zástup najád stál. Pak ubíral se tiše dál; stín slunce chtělo rozptýliti, kde ve květech jsem lůny spal. Jim ve vlasech čar růží plál, já v touze chtěl si jednu vzíti, však v mlze zástup najád stál. A já jsem začal v bolu mříti, kde věčně mladé slunce svítí, že jsem jen v květech lůny spal. 12