PANENKY

PANENKY
Nenesu vám než chudičké kvítí svázané metlicí do věnečku, chudou jen krásu mohu v něm skrýti jak ptáče u cesty ve hnízdečku, není to kvítí ze zahrad pánů, u cest jsem znaven trhal je k ránu. Chvěje se v ruce, snad je mu zima, v mlhách se zrodilo na kraji cest, chycená duše v dlani mé dřímá, řasy má zavřeny slzami hvězd, z osiřelé a vyprahlé země žíznivou krásou volalo ke mně: Žebráku! Dítě! Počkej zde chvíli, nevidíš, či si už nevzpomínáš, což ti to hvězdy nevyzradily? Jeden byl v ráji tvůj domov i náš! Vezmi nás s sebou, budem tě vésti, o lásku žebrat, o slzy štěstí! Nesu vám květy dětské a teskné, bolestí úhorů vůně štká z nich, v kalichu krásy duše se leskne, 27 ráje stud vylil se v panenský sníh, naděje divná, krásná a skrytá jak hvězda Boží z dlaní mi svítá. Panenky bílé, překrásné kvítí, zářící na zemi pro Boží čest, z očí vám ráje vzpomínka svítí, kam vás mám uložit, kam vás mám nést, kde vás mám vymáchat v nejčistší rose, panenky bílé, panenky bosé? 28