SPÍTE, HVOZDY TEMNÉ

Jaroslav Durych

SPÍTE, HVOZDY TEMNÉ
Spíte, hvozdy temné? Bdíte? Pustíte mne do svých černých bran? Tma kouzelná jak bolestných snů třpyt štká němou krásou. Proč mám dále jít? Soumrak ze všech stran do vaší tmy žene hvězdy zahalené, tu noc chci s vámi bdít. Močály a poli šel jsem. Co mne bolí? Nic, jen hrdost má. Až do smrti s mou láskou bude spát květ na kameni, pod kamenem had. Ať je střeží tma! Chci již hvězdy vodit, spící vysvobodit, ráj chorým otvírat. Na úsměvy krásy blázen vzpomíná si po únavě cest. 70 Ať spí, kdo spal, než klam se rozplyne, ó, mlčme pro sebe i pro jiné, půlnoc slávy jest! Či to lest jen mlčí ve tmách touhy vlčí? Ne, duše, nikdy ne! 71