ZMIJE

Jaroslav Durych

ZMIJE
Vylezla zmije z úkrytu, v očích jí úsměv blankytu rozžehl rubín. A květ se nad ní nezachvěl, nedotknutou se krásou skvěl jak duha z hlubin. Střez, hrdý běse, divný květ! Až Paní ráje přijde zpět, tvou hlavu zdrtí. Zahyneš smrtí přeslavnou, to Ona potře hlavu tvou – Oh, smrti! 110