NAD POTOKEM

NAD POTOKEM
Javor šeptá nad potokem, nad horami svítá, vyšla z dvorka tichým krokem, chata ještě spí; jako růže se to dívá rosou neumytá, dívčí píseň zádumčivá už se probouzí. Ach, vždyť růžové má šaty, z plané růže vstala, plané růže v její paty vtiskly polibek, vlasy tiskne bledá stužka, to s ní jistě spala, zůstal na nich ještě z lůžka spící motýlek! O čem asi k ránu snila, že jí do náručí 46 lehla spící růže bílá k snivé nahosti? Krása poupat na jabloni z jitřní rosy pučí; co to má, že oči kloní, co se to v nich stkví? Nevěděl jsem o panence, že se jí rdí vlasy jako sluncem do července žito zrůžoví, ale to jí neuškodí, neubere krásy, to jen máj jí do nich hodí kvítek šípkový. Či to rdí se tak jen z rána zlato za červánků, dokud nejsi učesána? Jaká divná věc! Kadeř jak len na přeslici tiskne se ti k spánku, chová něco z růže v líci, málo, ale přec! 47 Nehněvej se, to je vidět přece jenom z rána, nemusíš se za to stydět, kvítku májový! Jaká růže z tebe kvete, stolistá či planá? Láska čeká u poupěte, ach, ta všechno ví! Rád bych do vody tě shodil, jen mě neshoď sama! Rád bych každé ráno chodil za tvým úsměvem, jiskry modrých očí chytal, radost šla by s náma, ráje zhaslého jas vítal v obličeji tvém! 48