RÁJ

Jaroslav Durych

RÁJ
Děvčátko našlo potkana za stodolou, srst byla z něho zedrána a dítě se ho ujalo, do rukou vzalo, zpívalo: hajej, hajej, hou, hou! Děvčátku oči zářily nad zdechlinou, blažeností se třpytily a jako úsměv v samotách stříbrné písně hlas se táh’: hajej, hajej, hou, hou! Potkane, scíplý potkane, ty’s už jen hnůj, mor jenom z tebe povstanepovstane, a přece, kdybych světem vlád’, do srdce by mi smutek pad’ pro divný osud tvůj! 119