TOUHA

Petr Fingal

TOUHA
Mám podzim rád. V les, louky, pole, nivy a chladuv chladu a mlhách se teskný nádech vkrad. Morana suchá z dálky v kraj náš civí, krev kape se stromů... Mám podzim rád. 17 Večery smutné. Touha krajem těká. Sežloutla řeka listím spadalým. Jez pění se a pod skaliskem vzteká a slunce hřeje svitem nedbalým. Kraj v páry zhalen. Červánků pruh zniká. Dvou očí zář zřím s břehu potoka. „Jen ty být můžeš laní poustevníka!“ Noc padla v kraj a slza do oka...