ÚSPĚCH CIZINY

ÚSPĚCH CIZINY
V rodišti mém čtyři truhláři od mlada se spolu nesváří. Pomlouvá Dolejše Hořejší: „Ten fušer na chléb svůj vezdejší věru si přikrádat musí! Vždyť jeho práce se hnusí. 42 Když vezme dláto a kladivo, vydlabe všecko jen na křivo, hoblík se v ruce mu třese, věru jsou hladší i křemeny, které jsou v hromádky složeny a vroubí silnici v lese!“ Dolejší mluvívá také tak, začne-li kdo řeč o soku: „Řemeslo své nezná ni za mák, čert ví, co má ten chlap v oku! Skříň-li kdy nějakou setmelí, pisanské rovna je věži, – a což těch viklavých postelí! Ty bychom spočetli ztěží!ztěží!“ Truhláře Tomíčka hovor též stejným se způsobem snuje: Dolejší s Hořejším prý jsou spřež, – jak lze, je očerňuje. Pan Kozel, jiným být nechtěje, než-li jsou předešlí muži, téže se uchytil naděje, stejně jak oni se tuží. Pomlouvá Dolejše s Hořejším, Tomíčka, kde může, špiní: „Kdo z těch tří v práci je hbitějším, těžko říc. Všichni jsou líní!“ 43 Kdo by chtěl tvrdit, že vedlo se truhlářům u nás kdy kale, tomu se pozná už na nose, pravdu že nedí, lže ale! Neb, kdo se vdávali, ženili, jinam pro nábytek psali. Vždyť doma pořádný není-li, hlupci jen by si jej brali! *** Denně, když čítávám kritiky o naší literatuře, cizích knih odbyt že veliký, chápu, i nám proč vždy hůře. A ďas ví, proč jistá vzpomínka ve hlavě vždycky mi vstane, – truhláře přivede zlehýnka... Takové srovnání plané!