SPOLEČNÁ BOLEST

Petr Fingal

SPOLEČNÁ BOLEST
To jenom v cizích verších oceníme, co sami žili jsme a trpěli, o hloubce těch jen bolů nejlíp víme, jež k našim srdcím dýkou zajely. Těch pěvců hlasy vzbudí v naší duši buď jásavou či hořkou ozvěnu, kteří měli, jak mysl naše tuší, nad týmiž žaly hlavu skloněnu. K jich veršům jen tě společný žal pudí, jak večer v lese, když se sešeří, k hřbitovu cos nás žene, touha v hrudi, jít nadýchat se doušky mateří.