EPILOG

Petr Fingal

EPILOG NAD SVÝMI VERŠI
Když probírám se listy těmi, ať čtu v nich pláč a žal, či smích, ať cítím vůni vlastní krve anebo květů třešňových, 52 mne nerozohní víc jich řádky, sladkých a hořkých rýmů zvuk, nevzbudí snů mých nesplněných ni lásky mé bolestných muk... To za mnou vše již mrtvo leží, teď jinde zřím svůj nový cíl. Ty verše zde jen hrobečky jsou: na ten jsem růži položil, na druhý hrstku fial zvadlých, ...třetí jsem minul docela. Co na hřbitově? Z venku volá mne žití hudba veselá! 53 OBSAH
ÚVODEM5 Sudičky7 Na prknech života9 Sonet oblomovský13 Kouzlo domova13 Procitnutí14 Večerní nálada15 Podzimní večer17 Touha17 Vánoce18 Nevěrná milá19 Causerie o večerní promenádě20 Diblík22 Diogenes23 Pohanská legenda24 Už tomu dávno...29 Nebeská episoda32 Příhoda středověká36 Koniáš37 V pohorské krčmě42 Úspěch ciziny42 Zazděná Pravda44 Společná bolest52 EPILOG: Nad svými verši52
E: av; 2005 [55]