ZDA VĚŘIT SMÍM?

Petr Fingal

ZDA VĚŘIT SMÍM?
Zda věřit smím, že jaro se mi vrací a vřelá krev zas v žilách kolotá? Já zvykl si už s tupou resignací snášeti denní nudu života a smát se cynicky, když o žen duši se v společnosti vážně hovoří. Tu náhle nitro mé Váš vlídný pohled vzruší a z duše znavené se touha vynoří, smět brvy hedvábné zlíbati Vašich zraků, jež vlahým teplem svým a silou záře tklivé by spásou mohly být bludnému srdce vraku a rány zcelit mu jak koupel vody živé. Ó rcete, splní-li se touha moje vřelá či pochovat-li mám ji k bláhovým svým snům, by duše vtáhla se, nadějí rozechvělá, zas v smutku ulitu, jako plž ve svůj dům! 24