III
V stříbrných mořích labutě plují,
labutě bílé jako sníh –
na břehu ticho zasněných thůjí,
v hlubinách ticho plodných lích.
V stříbrných mořích z tajemných tůní
lotosy skryté pučí v květ,
lotosy bílé, tak sladkých vůní,
po kterých touhou prahne svět.
V stříbrných mořích doba je zrání
bělostných snů a extásí:
všecko, co snil kdo, radost i lkání,
ve zralý plod zde přechází.
V stříbrných mořích bezpečno zcela,
není tam smutku nocí zlých –
šťastni, jichž duše v místa ta směla,
šťastni, kdož v mořích stříbrných.
9