Prostřed chrysantem
Tak prostřed chrysantem tu sedím tiše snící
a v tiché samotě své sladké dumy tkám,
co vůně chrysantem se táhne po světnici
jak vůně hašiše k mým snům a vidinám:
Zde žíti chci svým snem
prostřed chrysantem.
Ó, pohleď oknem ven!.. Tam není slunce více
a květy nekvetou a nezní ptáků zpěv.
Tam vítr skučí jen a hvízdá metelice
a krajem zšeřelým jde teskný smrti zjev...
Já žíti chci svým snem
prostřed chrysantem.
Ne, nechci, nechci ven!.. Tam nekvete už štěstí,
tam člověk zapomněl už dávno na úsměv,
tam všechno šílí kol a hyne na bezcestí
a všude zášť a pláč a k nebi volá krev...
Já štěstí chci svým snem
prostřed chrysantem.
15
Tak prostřed chrysantem chci žít své ve světnici,
kde v tiché samotě své sladké dumy tkám,
a vůni chrysantem z váz nyvě dýmající
jak sladký hašiš pít k svým sladkým vidinám:
Tak žíti chci svým snem
prostřed chysantem.
16