Hřbitov
Tak stále jdu tou alejí,
kde hroby mrtvých nadějí
a hroby snů
ze zašlých dnů
zřím všude, kam jen pohlednu.
A hrobů těch, och, tolik již –
a nad hroby, hle, kříž a kříž,
a na nich zřít:
kdos pní tam vbit –
to mého Já kus, můj to cit...
A jdu a jdu tím hřbitovem,
co krok, vždy hrobě po novém,
a každý den
vždy nový sen
k těm mrtvým rovům připojen.
A jdu a jdu a přemítám,
proč každý sen tak pochovám,
proč každý květ
tak zvadne hned
a každý tak mře duše vznět.
28
A jdu a jdu a nevím sám,
jak ubráním se potom tmám,
až v jeden den
já rozechvěn
svůj poslední tak pohřbím sen...
29