PORTRÉT SVĚTICE

Viktor Dyk

PORTRÉT SVĚTICE
A měla oči světice a v nich nebeskou něhu, která odpouštěla. Očišťovala pohledem svým hřích a mrtvé hlasy zase probouzela. A měla ústa světice; z těch úst lahodno bylo slyšet slova svatá. Při jejich hudbě slaboch počal růst. Šuměla čísi křídla rozepiatá. A měla ruce světice; a ty hladily měkce, jako matka hladí. Nebeské měla posun dobroty. Jen v srdci, v srdci syčeli tři hadi. 28
Básně v knize Poslední rok:
  1. TISÍC A JEDNA NOC V KRIMINÁLE
  2. APOSTROFA
  3. PROSLOV k představení českého dělnictva v Národním divadle 29. září 1917
  4. DÍTĚ
  5. ÚRYVEK
  6. SKLAD RAKVÍ
  7. PORTRÉT STARÉ GALERIE
  8. PORTRÉT SVĚTICE
  9. PAMÁTCE...
  10. DÁRCE S PRÁZDNOU RUKOU
  11. JINOCH, JENŽ SE USMÍVÁ
  12. TOUHA
  13. PÍSNIČKA O OSMAČTYŘICÁTÉM
  14. ZPĚV NOCI 1. KVĚTNA 1918
  15. NEŠLO TO LEHKO...
  16. PÍSNIČKA
  17. JAK JEDNOU VZPOMENEŠ –?
  18. NÁVRAT ZTRACENÝCH SYNŮ
  19. VARIANT
  20. CO JEDNOU DÁNO...
  21. UMDLENÝ, POLOVYSPALÝ...
  22. FRANCIE!
  23. ANONYMU
  24. FRAGMENT
  25. DRUHOVI
  26. INTERIEUR
  27. NÁRODNÍ
  28. ČTYŘI DOBY
  29. FRAGMENT
  30. PÍSEŇ NOCI 20. ŘÍJNA
  31. PÍSEŇ NOCI 29. ŘÍJNA
  32. VE DNECH PRAPORŮ...
  33. PÍSNIČKA 8. LISTOPADU
  34. OSMÝ LISTOPAD 1918
  35. EPITAF