CO JEDNOU DÁNO...

Viktor Dyk

CO JEDNOU DÁNO...
Stane se časem, že zchud’ štědrý dárce a s prázdnou rukou stojí, v srdci rmut. Stane se časem, že se oku starce dar jeho mládí jeví jako blud. Tu počínají v nitru spor a hádky a dívaje se na nevděčný svět zklamaný šeptá: Co jsem dal, chci zpátky! – Co jednou dáno, nebéře se zpět! Čas býval zlý, však prošli jsme jím přeci. Čas ještě zlý – a projdem’ také snad. Leč kdo dal síly malé velké věci, želeti nesmí, nesmí litovat. A vše-li pryč, dny mládí, jeho síla a povadnul-li dávno jarní květ, ze všeho tobě věta hrdá zbyla: – Co jednou dáno, nebéře se zpět. Ó, mladosti! Čas přijde! Ty ho vítej. A neváhej svůj odevzdati dar. A dáš-li, za dluh dar svůj nepočítej, obětovaných nelituj svých jar. Jdi velikými chvílemi a roky v svém oku žár a v srdci mladém vzlet. Čin není půjčka daná na úroky. – Co jednou dáno, nebéře se zpět. 47
Básně v knize Poslední rok:
  1. TISÍC A JEDNA NOC V KRIMINÁLE
  2. APOSTROFA
  3. PROSLOV k představení českého dělnictva v Národním divadle 29. září 1917
  4. DÍTĚ
  5. ÚRYVEK
  6. SKLAD RAKVÍ
  7. PORTRÉT STARÉ GALERIE
  8. PORTRÉT SVĚTICE
  9. PAMÁTCE...
  10. DÁRCE S PRÁZDNOU RUKOU
  11. JINOCH, JENŽ SE USMÍVÁ
  12. TOUHA
  13. PÍSNIČKA O OSMAČTYŘICÁTÉM
  14. ZPĚV NOCI 1. KVĚTNA 1918
  15. NEŠLO TO LEHKO...
  16. PÍSNIČKA
  17. JAK JEDNOU VZPOMENEŠ –?
  18. NÁVRAT ZTRACENÝCH SYNŮ
  19. VARIANT
  20. CO JEDNOU DÁNO...
  21. UMDLENÝ, POLOVYSPALÝ...
  22. FRANCIE!
  23. ANONYMU
  24. FRAGMENT
  25. DRUHOVI
  26. INTERIEUR
  27. NÁRODNÍ
  28. ČTYŘI DOBY
  29. FRAGMENT
  30. PÍSEŇ NOCI 20. ŘÍJNA
  31. PÍSEŇ NOCI 29. ŘÍJNA
  32. VE DNECH PRAPORŮ...
  33. PÍSNIČKA 8. LISTOPADU
  34. OSMÝ LISTOPAD 1918
  35. EPITAF