Žalmy své zpívám

Žalmy své zpívám
Já, poutník Věčna, žalmy své zpívám... Ó, Věčný! V jakou to bolestnou zem zbloudil jsem života lesem v exilu krutém! Vždyť přece krásná a dobrá byla ta země, když jsi ji stvořil, ó, Věčný! Jak jen se změnila v údolí slzí?... V údolí slzí pod vrbou smuteční smuten teď sedím, do dálek zamžených upírám zrak: Pod vrbou smuteční pozemských běd umřely pohledy na azur nebe, umřely pohledy na modré dálky, umřely pohledy do slunných výšek – zůstal jen pohled na bídu země... Věčný! Ó, Věčný! 7 Proč tolik bídy kol všude? Proč tolik slzí? Proč tolik zloby? Proč tolik krve? – Odkudsi z dálek vyčítá hlas: Proč jenom, proč jenom člověk zapomněl Tebe, Betlémské Dítě!... Pokoj a lásku jsi přineslo světu – co však svět učinil z božských Tvých darů! Světe! Jak lačný jsi krve! Neměl jsi dosti těch krůpějí krve, se skrání svatých jež tenkráte tekly v Gethsemane? Neměl jsi dosti té úzkosti duše, smrtelné úzkosti z úděsných muk, smrtelné úzkosti z nesčetných vin, za lidstvo v oběť jež na sebe vzal Nevinný, Beránek tichý? – Neměl jsi dosti té krve v Gethsemane? Po krvi volal jsi Velkého Pátku? Nešťastný! Peklo jsi volal – a peklo se vřítilo hrůzné! Slyšíš, jak hučí a vyje? Vidíš tu zběsilost džunglí, potoky krve, 8 požárů záplavy rudé? – Zvlčilost zrůdná zvlčila svět!... Lidé, och lidé – jste ještě lidmi!?... Přitisknut ke zdi z krvavých cihel, zděšeně patřím v potopu hrůzy, zděšeně patřím v Golgotu novou, na lidstva Veliký Pátek... Nezměrný smutku Velkého Pátku! Jak moře velká a hořká bolest je tvoje, Golgoto hrůzná! Ale i bezměrně hrůzné je bloudění tvoje, nešťastné lidstvo! Pohrdlo’s Dítětem v betlémském chlévě, pohrdlo’s Obětí na Kalvarii – v Golgotu sobě jsi změnilo zemi... Ale pojď! Pojď ještě jednou na tuto horu, tolik kde kanulo krve Nazaretského! Pohleď teď znova: Opodál kříže vidíš ten zářící Hrob? Hle: Ten, jehož jsi usmrtil na dřevě kříže, z tohoto Hrobu živý zas vstal, nad smrtí Vítěz!... 9 Je Bílá Sobota, předvečer Božího Hodu! Pojď, klekni zde u Hrobu, odpros zde bloudění svoje – pokoř se Zmrtvýchvstalému! Zanechej titěrných titanských vzdorů, zanechej ztracenců zoufalých kleteb –- pokoř se Zmrtvýchvstalému! Trpký je paria úděl, sladké je Synovství Boží – Pokoř se Zmrtvýchvstalému!... Hle: obzory jasní se – vidět již dálky... Vidíš ten duhový, zářivý jas, s nebe jak obloukem k zemi se klene? Paprsek slunce se rozkládá v křišťálu vody, v nádheru barev se rozkládá světlo – zasvitne světlo i v labyrint temna, najde niť východu z bludiště poutník!... Vidíš ten oblouk sedmerých barev, sedmerých darů milostnou náplň Svatého Ducha? Milostný oblouk! Připni se k němu! Pokoj a mír zas snese se v srdce, pokoj a mír zas zavládne v zemi – pokoj a mír a láska a milostmilost. 10 Království Svatého Ducha... Obzory jasní se – i země jasní se v exilu teskném!... – – – – – – – – – – Já, poutník Věčna, do dálav hledím a žalmy zpívám o Božském Dítěti v betlémských jeslích, o velké úzkosti v Gethsemane, o velké Oběti na Kalvarii, o velkém Vítězi nad smrtí sinnou, o velké štědrosti Svatého Ducha... Žalmy své zpívám a dumám rozteskněn o velkém nevděku, o velkém bloudění toho, pro nějž to všecko se stalo... Ale i o velkých návratech zpívám... Já, poutník Věčna, žalmy své zpívám... 11