finale
V komůrce srdce
A smuten vracím se ze zmatků světa
v komůrku srdce,
kde se stěny hledí mi vstříc
můj Ukřižovaný.
Je krví zbrocený celý,
však pohled Jeho
vždy stejně je vlídný.
K Němu svůj upírám zrak
a modlím se vroucně
za sebe, za vlast,
za všecky lidi...
– – – – – – – – – –
A vedle Ukřižovaného
má Madona bílá,
tak krásná, tak krásná a milostně snivá,
se stěny komůrky na mne se dívá...
Ó, Paní, má Paní, má Dennice bílá,
jakou to sladkost jsi v duši mou vlila!..
Tvé milostné oči jak září mně vstříc!..
Tvůj milostný úsměv jak jasní Tvou líc –
a jasní vše kol:
i smutek i slzy i nejhlubší bol...
79
Ó, Paní, má Paní,
nechť cokoliv raní
a srdce nechť krvácí v krůpěje rudé:
Tvůj úsměv přec svítí v mé zahrady chudé!...
Ó, Paní, má Paní,
nechť cokoliv bude,
Ty vždycky a všude
buď Madonou mou,
buď Madonou mou!...
80