HODINA PRVNÍ
[9]
Hodina první je démonická,
z chaosu rodí se a mlčení a temna,
bolest v ní vykřikne lidská
ať ozářeným oknem, krvavýma očima vlaků
v bolesti zrození, v bolesti zřícení, ve zázraku.
Noc šumí, vlnění zachycujíc jemná
snů nesčíslných, jež magické závoje předoupředou,
a hvězdy s hvězdami hovor vedou
i člověk se srdcem svým –
v tmě, tichu vykřikne bída
i myšlenka i bolest nejskrytější
[11]
své: Bdím,
své přísné, hrozné: Bdím!
Ó vy, již na ložích svíjíte se, bdíce,
hodiny první nemocní, mroucí,
kdy živých-mrtvých hříchů bledé líce
se noří v peklo žhoucí –
ó démonické hodiny první bolestný světe,
již začíná den,
co z tvého chaosu v času mikrokosmu zkvete,
v němž člověk ubíjen –
zda biješ věštecky sladkého rána příští,
či den muk nesmírných v tobě spí?
Země i hvězdy mlčí. Na bojišti
krev lidská lpí.
[12]
Hodino první Chaosu, rodící se země,
hodino archanděla Michaela,
jak biješ temně!
Hodino přemáhání ďábla i těla,
hodino boje ve mně!
Ó zářný archanděli, vítězi nad démony všemi,
jenž nad propasti tmy se vznášíš bílými perutěmi,
oroduj za nás i trpící zemi
v hodinu první!
[13]